Autoškola Sprint

Nepřiměřená rychlost je nejtragičtější příčina dopravních nehod v České republice. Centru dopravního výzkumu v celonárodním zkoumání přiznalo překračování nejvyšší dovolené rychlosti do 10 km v hodině průměrně 86 % respondentů. Těch, kteří jezdí ještě rychleji, bylo 66 %. Většina řidičů tento faktor nehodovosti stále podceňuje.

Nepřiměřená rychlost jízdy byla v České republice v roce 2016 třetí hlavní příčinou dopravních nehod zaviněných řidiči motorových vozidel, s celkovým počtem 14 283 nehod. Usmrceno bylo 195 lidí, 7 347 zraněno. Nejvíce těchto nehod se událo mimo obec (7 813). Nejrizikovějšími místy z hlediska nepřiměřené rychlosti jsou zatáčky a jejich bezprostřední okolí. Zásadní vliv má nárazová rychlost na nehody motocyklistů. Pokud jedou více než 81 km/h, zvyšuje se riziko jejich smrtelného zranění na 42,9 %.

Překračování nejvyšší dovolené rychlosti však neohrožuje pouze motoristy či řidiče nemotorových vozidel. Velice zranitelnou skupinou jsou i chodci. Jen v loňském roce zavinili chodci 122 nehod z důvodu špatného odhadu vzdálenosti a rychlosti vozidla. Podívejme se však na tuto situaci i jejich pohledem. Spoluviníkem nehody je v tomto případě samozřejmě i řidič, který překročil na daném úseku nejvyšší dovolenou rychlost. Chodec následně špatně vyhodnotil vzdálenost a rychlost vozidla a zkřížil jeho jízdní dráhu. Řidiči by neměli zapomínat, že tyto rozlišovací schopnosti jsou u každého jedince na rozdílné úrovni. Především děti vnímají vzdálenost a rychlost vozidla značně zkresleně, na což myslí i dopravní legislativa. Proto je na místech s vyšším výskytem dětí zpravidla snižována rychlost na 30 km/h a umisťována dopravní značka A 12b Děti. 

A 12b Děti

Pohotová reakce řidiče i okamžitá rychlost vozidla jsou v případě srážky s chodcem klíčovými faktory.  Při rychlosti 30 km/h srážku přežije 97 % chodců, v případě jízdy rychlostí 60 km/h pravděpodobnost přežití klesá na 10 %. Ve vyspělých evropských zemích jsou v rámci plošného zklidňování dopravy trendem již zmíněné „zóny 30“ v místech, kde převládá obytná funkce. Omezení nejvyšší dovolené rychlosti na 30 km/h přispívá ke zvýšení bezpečnosti silničního provozu a poskytuje větší šanci na odvrácení kritické situace.

Nebezpečí rychlé jízdy spočívá v jejím nepřizpůsobení dopravně-technickému stavu vozovky, vlastnostem vozidla a nákladu, hustotě provozu nebo aktuální viditelnosti. Mezi další příčiny souvisejících dopravních nehod patří především překročení předepsané rychlosti stanovené  zákonem či místní úpravou nebo nepřizpůsobení rychlosti bočnímu nárazovému větru (značka A 16). Velice nebezpečný je také aquaplaning (ztráta přilnavosti pneumatiky na vozovce s vrstvou vody), který vzniká vytvořením vodního klínu. Řidiče může potkat za deště již při rychlosti 60 km/h (záleží také na hloubce dezénu pneumatik), přičemž vozidlo se stává zcela neovladatelným. Proto je nutné především za zhoršených klimatických podmínek (hustý déšť, snížená viditelnost apod.) snížit rychlost pod nejvyšší dovolenou hodnotu, čímž předejdeme výše uvedeným krizovým situacím. Tento způsob řízení řadíme do zásad tzv. defenzivní jízdy. Nicméně i bezdůvodné či náhlé snížení rychlosti může být příčinou dopravní nehody, například v situaci, kdy řidiči nedodržují bezpečnou vzdálenost mezi vozidly. Zákon č. 361/2000 Sb. k tomuto uvádí:

§ 18

Rychlost jízdy

(…)

(2) Řidič nesmí

a) snížit náhle rychlost jízdy nebo náhle zastavit, pokud to nevyžadujebezpečnost provozu na pozemních komunikacích,

b) omezovat plynulost provozu na pozemních komunikacích, zejména bezdůvodněpomalou jízdou a pomalým předjížděním.

A 16 Boční vítr

Striktně dodržovat nejvyšší dovolenou rychlost by měli řidiči v blízkosti škol, zastávek hromadné dopravy a v místech opravy silnic. Hlavním smyslem je ochránit všechny účastníky silničního provozu.

Obecná úprava rychlosti vozidla

Zákon 361/2000 Sb., konkrétně § 18 odst. 1, poskytuje tento výklad obecné úpravy rychlosti jízdy:

§ 18

Rychlost jízdy

(1) Rychlost jízdy musí řidič přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně-technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat; smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled.

Jak je z uvedené citace patrné, řidič smí jet pouze takovou rychlostí, aby mohl v případě nutnosti bezpečně zastavit vozidlo na tzv. dohlednou vzdálenost. Zjednodušeně řečeno, vzdálenost nutná pro bezpečné zastavení nesmí být větší než řidičův aktuální výhled z vozidla. V praxi to znamená, že je řidič povinen přizpůsobit rychlost jízdy typickým okolnostem, s nimiž je nutné v silničním provozu jednoznačně počítat (např. odstavené vozidlo za zatáčkou či horizontem, náhlý vstup chodce do vozovky apod.). Pamatujme tedy, že dopravní značka upravující nejvyšší dovolenou rychlost není jediným kritériem určujícím vhodnou rychlost na daném úseku. Během jízdy  v noci smí jet řidič pouze takovou rychlostí, jež mu umožňuje zastavit vozidlo na vzdálenost, kterou osvětlují jeho světla či veřejné osvětlení umístěné v okolí pozemní komunikace.

Spěchejte pomalu!

Častým důvodem překračování dovolené rychlosti je – především u rizikové skupiny mladých řidičů – potřeba adrenalinu. Dále pak nedostatek zkušeností, mající za následek značné přeceňování vlastních řidičských schopností a technických možností vozidla. Dalším důvodem může být spěch, kdy se řidiči snaží vysokou rychlostí dohnat vzniklé časové ztráty. Tendenci zrychlovat mohou vyvolávat i agresivní řidiči nedodržující bezpečnou vzdálenost.

Málokterý řidič  si uvědomuje, že nejvíce času lze ušetřit mírným zrychlením při jízdě nižší rychlostí.  Předpokládejme rychlost kolem 40 km/h – pro příklad si stanovíme, že potřebujeme ujet 100 km. Při zrychlení o 5–10 km/h z původních 40 km/h lze ušetřit klidně 30 minut z celkového času jízdy. Situace se však razantně mění při zrychlování ve vyšších rychlostech. Při navýšení rychlosti (o stejných 5–10 km/h) v rozmezí 80–130 km/h ušetříme vždy pouze zanedbatelných osm minut. Je nutné konstatovat, že uvedené hodnoty platí pouze za ideální situace, kdy lze dlouhodobě udržovat konstantní rychlost bez nutnosti zpomalení. Nicméně i při tomto závěru stále platí, že překračování nejvyšší dovolené rychlosti například na dálnicích je naprosto nesmyslné. Vysoká rychlost totiž automaticky nezaručuje dřívější příjezd do cíle cesty. Je to logické, protože je nereálné udržet po celou dobu jízdy zvýšenou hodnotu rychlosti. Naopak, zvýšená rychlost nás nutí častěji brzdit třeba kvůli řidičům, kteří se pohybují ve stanovených rychlostních limitech. Často nastává paradoxní, avšak logická situace, kdy řidič, jenž respektuje zákonem stanovené limity, dorazí do cíle své cesty dříve než zmíněný „závodník“. Jízda řidiče respektujícího předpisyje totiž plynulejší, neboť v tomto případě nedochází k opakovaným časovým prodlevám v důsledku brzdění kvůli pomaleji jedoucím vozidlům.   

Spěch za volantem provází agresivita, riskování, překračování nejvyšší povolené rychlosti a s tím spojené prodloužení reakčního času a brzdné dráhy. Fyzikální zákony obejít nelze a rozdíly na různých typech povrchu jsou značné. Zatímco na suché asfaltové silnici jste schopni při rychlosti 50 km/h  zastavit osobní automobil za 28 metrů, na asfaltové vozovce pokryté souvislou vrstvou sněhu musíte v téže rychlosti počítat již s 80 metry (jedná se vždy o součet reakční a brzdné dráhy).

Jak se měří rychlost

K měření rychlosti vozidel je dle § 79a zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, oprávněna pouze Policie České republiky a obecní policie (ta provádí měření pouze na místech určených Policií ČR). Pro úplnost je nutné dodat, že právo měřit rychlost přísluší dle zákona č. 124/1992 Sb., o Vojenské policii, ve znění pozdějších předpisů, také příslušníkům Vojenské policie. Ti však dohlíží pouze na bezpečnost provozu vozidel ozbrojených sil.

Velice zjednodušeně lze říci, že v České republice je měření rychlosti realizováno primárně dvěma systémy. Prvním systémem je tzv. stacionární radar, který měří pouze aktuální rychlost vozidla na jednom konkrétním místě daného úseku. Druhým systémem je tzv. úsekové měření rychlosti. Úsekové měření je založeno na jednoduchém principu – vozidlo je vyfotografováno na počátku i na konci měřeného úseku. Na základě času, za který vozidlo projede měřený úsek, zařízení následně vypočítá jeho průměrnou rychlost.  

Policie České republiky i obecní policie však měří rychlost i několika dalšími způsoby. Jedním z nich je tzv. pasivní měření rychlosti za jízdy. Policejní vůz je vybaven velice kvalitní kamerou a cejchovaným tachometrem. Kamera je schopna detekovat, zda se měřené vozidlo v určité rychlosti k policejnímu vozidlu přibližuje, či se od něj vzdaluje. Dalším způsobem je měření rychlosti za pomoci laserového paprsku. Laserové měřiče jsou vždy mobilní, mají formu speciální pistole či většího zařízení na stativu.

Zdroje:

Přehled o nehodovosti na pozemních komunikacích v roce 2016.pdf

http://www.cdv.cz/file/tisk-svetovy-tyden-bezpecnosti/

http://www.ibesip.cz/cz/ridic/bezpecne-rizeni-vozidla/spechej-pomalu

http://www.dopravni-pravo.cz/prekroceni-rychlosti/

http://www.12bodu.cz/bodovany-prestupek-125c-1f-2.html

Sdílejte:
 
•   
•